9.10.09

Do konce trestu zbývá 21dníů. Je pátek a jako každej pátek existujou v nabýdce dvě páteční možnosti. Ta první končí v sobotu odpoledne,bez peněz,bez mozku absahu svého žaludku a budu rád že se můžu konečně najíst a napít aniž bych ryskoval klasickou ,ale zároveň vyjmečně bolestivou migrénu. No a jestli jsem se kdy z něčeho poučil tak je to tohle. Měl bych k těm věcem co jsem jeden den měl a druhý ne připočíst ještě,plný batoh mích věcí,boty.pantofle,šachy. Mohl bych přičíst i to i tohle a bylo by toho sakra hodně na to abych se vyhnul všem drogám,i těm legálním i těm nelegálním. Ta druhá možnost je že se půjdu osprchovat,zacvičím si jogu,a přejdu plynule do usínacího režimu a probudím se někdy v tu samou chvíly jako v případě číslo dvě samozdřejmě se zřejmím rozdílem jenž jsem už víše dostatečně popsal. Třetí cesta neboli možnost je už jen ta uprostřed tedy ta zlatá a nejlepší,ovšem nabízí se myšlenka že chlastat nejde moc dohromady s nechlastat,možná bych si mohl dát nealko,a to mi zase nedovolí šrajtofle pač víme že nealko obecně stojí ještě víc a tak dál atak dál a přád do hoven. Uvažuji o možnostech mezitím co píšu a to je to co mě opravdu těší. Než se pujdu osprchovat stálo by za to popřemejšlet o hlubší myšlence. Křičel jsem na máti,bolí mě za krkem,jsem šúpatnej člověk,nemám holku takže až se mi postaví tak to si budu muset jít na hajzl vichcat,snad se umíš krapánek ovládat ne,jsi snad nějaký zvíře nebo co? Když chodím ruce mi plandaj,jak dva hadry,každej den po práci v nich cítim takovou únavu,kolikrát se mi už stalo že jsem zvedal půlitr s pívem a ruka se mi klepala jak staříkovi s parkinsnem. I teď to cítím ale není to zas tak hrozný pač cítím že to je správné a podstatné,když né pro někoho jiného,možná pro moje děti aby věděly jak jsem tenkrát žil tak pro mě samého,jako historie meho života,mé chyby a mé výhry,mé utrpení,blaho a nespravedlnost všechny ty denodenní zážitky všeho druhu,prostě proto i kdybych měl pořád opakovat stále to samé a furt dokola,čemuž já nevěřím že tak bude protože se každý den snažím udržet svůj ,,stajl vole,, to co ze mě dělá mě a né jen někoho dalšího mezi těma ostatníma. A jednoho krásného dne se mi podaří přeně to co chci,chci jet k moři a pak se vrátit aniž by se mi posral dopraví prostředek,mrknouc se do itálie a do španělska,holandska prostě po evropě a památkách,samozdřejmě se chci v moři vykoupat a strávit u něj nějaký ten čas trochu ho okoukat,trochu si ho nechat vlézt pod kůži a pak se vrátit a dělat prachy na další věci jako ,jet lyžovat,nebo jet na lysohlávky. Nebo se konečně znovu odstěhovat od matky a ze sklepa někam za rozumnej nájem konečně bydlet jako člověk a né jako nějakej idiot.
Dále je tu ta věc,s vnitřním mluvením. Mluvím sám se sebou,což by nebylo až tak hrozný ale já mluvím s lidma které znam bez nich a vím že by ta konverzace takhle nikdy nemohla vypadat. Mluvím se svou matkou ,protože pokaždé kdy se vidíme se pohádáme. A já prostě nechápu proč nechci se hádat,ale nechci se sní bavit,rád bych předešel hádce ale není prostor,musím ží v matčině bytě který je jen tak pro jednoho člověka max pro pár,když není prostor je to jako by jste byly v místnosti kde je hrozný vedro a byly nabalený a na zemi voda,takže když si sundáte ty hadry aby vám nebylo takový vedro věci se namočej a tak dál a dál ,pořád se něco mění ale ve skutečnosti se nikam nevyvíjíte nic se neděje a je to jen na hlavu,jako kdy se snažíte dostat dva litry vody do jednolitroví prostě to nejde. Já umim řešit problémy ale sám bez nikoho,jestli jsou problém peníze tak proto snad chodím do práce,ale pokud je problém když nemáte vlastní byt jde o peníze trochu jiné velikosti než jen na vodu a elekřinu ,nájem. Jak říkám na hlavu a nechce se mi to řešit ale vyřeším to už jednou jsem byl ve fázi celkem vyřešeno tak tohle bude pokus číslo dvě proč ne.