lítost

Někdy mám pocit že to co sem napíšu má nějaký dopad, někdo si to přečte a řekné si ,,co je tohle za člověka,,?. Někdy napíšu tak hrozný věci že bych nejradši smazal celý svůj profil. Protože to je občas k pláči a někdy cítím lítost, možná spíš znechucení nad tím co jsem schopný vyplodit. Nemyslím si že jsem schopný násilného činu, leda by se jednalo o nepopsatelnou situaci nad kterou raději nebudu rozímat.

Rád bych všem odpustil to čeho se ostatní dopustily na mě, i sobě samému za to čeho jsem se dopustil já na druhých.

Čas asi moc vrátit nejde, aby se jeden vrátí zpět v čase a udělal to jinak, lépe, správně.

Ale žít s touhle zlobou v sobě samém, to je horší než být nakažený smrtelný virem.

Tohle celé už se jednou stalo, každý kdo mě zná ví jakého tématu se to týká.

Jen obecně popíšu to čím už jsem si prošel cca před 20ti lety. 

Jeden člověk se na mě dopustil něčeho co se prostě nedá odpustit. Ale vzhledem k jakému činu šlo a kolik mi bylo let jsem to nikomu neřekl. Ale každý den jsem si představoval jak toho člověka jednou znovu najdu abych se mu pomstít, tím nejhorším způsobem který jsem byl schopen vymyslet. A pak jednou mi došlo asi po osmi letech že pokud se nechci utopit v zlosti vůči člověku o kterém si myslím že by měl zemřít. Že odpustit tomuto člověku jeho čin je tou jedinou správnou možností, protože jsem zjistil že mi ho je líto, a shledal jsem ho chudákem který musí žít život, který bych za ten svůj prostě nevyměnil. A tak jsem mu i sobě odpustil. Moc lidí to nechápe. Ale to nevadí možná i jich je mi tak trochu líto, právě proto že to nedokáží pochopit. Ale já s touhle zlostí nedokážu žít, a proto vám odpuštím, protože to musí být puštěno. Jelikož to dřív nebo později puštěno bude. Amen

svědomí

To je když seveuvědomělá bytost přemýšlí nad ťím co udělala, v krajním případě co řekla, záleží i na kontextu. Někdy i milovánému člověku řekněme že je na zabití.

Teť ale k tomu co jsem řekl já. Pokud jsi pamatuji bylo to něco o tom že bych vyhladil celý český národ. Tak hlavně dalších národa a zemí se to netýká.

Samozřejmě je možné, někam zavolat, dojít osobně s prosbou. Je to člověk psychicky nemocný, je to náš přítel kterému chceme pomoc. Ten důvod ovlivnit výsledek chápu. Jediné co mi nejde pochopit je proč.

Proč je tak důležité chránit psychicky vyvinuté jedince jako je Šmidrkal nebo Svobodová.

Na jediné na co se soustředím je zapomenou, nejenom na to co se stalo před 10lety, ale i na to co se stalo před 10 sekundami. Je to proto že moje podvědomí byli nakažení žádným chováním lidí českého původu.

 Nový program který vstupuje do hry se jmenuje ,, a dost,, a zabraňuje tomu abych se nechal ovlivnit ťemahle zrúdama, pač mě to zabíjí.

Takže to co jsem řekl  je pravda, jen si musíte uvědomit že to možná není fakt na základěkterého mě můžete tak jednoduše soudit...

dodatek k předchozímu

Nemá žádnou cenu chtít ovlivnit co se mi stane nebo ne. Vzhledem k tomu, jak by proběhlo dědické řízení pokud bych se zabil... utopil, uhořel, byl zastřelen, nebo obětilí náhodného násilného činu, cokoliv si představíte. Vždy dojde ke transakci, která starší že český národ stojí za hovno.

Jediné co se může stát je že pochopíte co jste provedly, a pomůžete dotyčnému člověku jeho zbytečný výdaj nějakým způsobem vykompenzovat. Určitě to bídě hračka jde jen o 850tis.kč, navíc mě vznikla daleko větší škoda a v důsledku je celková škoda o dost vyšší. 

Vzhledem k tomu jak probíhaly všechny události, dosti pochybuji že někdy v budoucnu dojde k nápravě. A tak se český stát stane největším státem s největší hustotou krteténů na planetě. 

Teť už to není vtip ani sarkazmus, když řeknu že Češi  jako národ si zaslouží vyhlazení. Docela psycho, fakt jsem netušil že Češi jsou jen jedna velká mrdka uschla vedle postele. Ale právem vàm to patří a nepochybně si to i zasloužíte.

Jasně si říkáte že i já jsem využil výhod českého sociálního systému,  školku,školu, učnák, důchod, ale tahle transakce vše totálně hnojí. Normálně bych dodal, něco jako že snad si z toho vezměte ponaučení. Ale nikdy nic takového nenastala i v ťech nejextremňejších případech. A i v tomto případě jsem si téměř jistý že se nic nezmění, takže vše co bylo řečeno je platné jako by to bylo do kamene vyřešeno. Taková brutální zbytečná škoda, stačilo jen zkusit připustit že mám pravdu, že jí říkám, nemám žádný důvod lhát.