a další den

Někdy mám pocit, že ta smrt, ten konec, bude moje vykoupení. Včera, možná to bylo předevčírem jsem zažil jednu z nejhorších bolestí vůbec. Jelikož už delší dobu užívám setralin. Nejvišší dávku, možná to s tím nesouvisí. Ale prostě skřípu zubama, proč? Já nevím, domívám se že je to setralinový sindrom, při kterém nekontrolovatelně skřípu zubama, z čehoš mě začnou časem bolet nejen zuby ale celá hlava. Nemůžu se ani pořádně najíst, né že by se tu našlo něco dvakrát lahodnýho. Ale když nezvládám bez bolesti ani sirovátku, je dost těžké si vybrat. Je dost těžké cokoliv protože v jednom kuse, prostě neustále cítím bolest. Máma mi radí ať jdu k doktorce, že to je kvuli osmičce, jenže ta mě bolí jen čas od času, a vlastně je i dobře že to tak je. Lidi si dneska, nechávaj vyoperovat špatně fungční orgány, jen pro to že je trápí. Najednou, teť a teť hned to budou řešit. A já si říkám, proč asi ty orgány i třeba slepí střevo, nebo mandle, k čemu sou. A i samotná bolest, tu je právě proto aby nám tělo zdělilo že je něco špatně. Takhle se zdá že je to jen životní styl, který jsme ochotni přijmout jen pro to abychom, se mohly dál bezcitně věnovat našim kratochvílím u bůčku s hořčicí, vždyť to je to oč tu běží. Mít se dobře i za cenu, ořezávání našich smyslů, ktré nás varují před špatnou životosprávou. Když se pak jeden pídí odkud vítr vane, nestačí se divit k jakým řešením jsou lidé ochotni přistoupit. To není jen špatná životospráva, to je všechno co si jeden dokáže představit od A do Z. Ani nevím kde začít, na co vlastně pukázat. Už mě ani nebaví přizpívat do diskuzí svou do mlýna. Protože mám takový pocit jako by už bylo vše řečeno. Všichni víme kde je chyba, všichni víme jak jí napravit, tak proč někomu znovu a znovu odpovídat na něco co už bylo zotpovězeno. Zaplaceno za to nedostanu, tak proč trávit čas něčím co začíná smrdět zbytečností na sto honů.

Jak se tak pročítám tím internetem, nějak mi to nedá a musím to kometovat bokem. Jak tohle napsat si nejsem jistý, ale jak už jsem psal dříve, záleží na interpretaci, a ta je sugestivní, u každého člověka truchu jiná. Politika, škrty v sociální oblasti, televizní vejplachy a manipulace. Kde začít? No ono je to docela jednoduché, na occupyprague zazněla jasná myšlenka. A to že vlastně ze strany vlády není chuť se bavit s těmi které zastupuji, a tak vzniká propast, která se rosšířila na tolik že není jiné možnosti nežli si začít budovat vlastní stát, tak nějak odspodu. A nezávisle na státních institucích. Věřím a nebál bych se říct že vím, to protože vím. Ale základem toho vědění je pozání, toho kdo jsme a čím můžeme být. Jsou to naše schopnosti a připravenost řešit jednoduché úkoly až po komplexní jednání. Naše skutečné role na jevišti života, jsou limitovány právě našimi schopnostmi. Chytrost, hbitost, síla. Jak se co dělá, a jak se s čím vypořádat. Schopnost přispůsobit se novým podmínkám, neustále hodnotit, kritizovat, radovat a sdílet. Vše má samozdřejmě své hranice. Dnes jsem vstal ve 3:30hod am, a dle neplánovaného plánu, jsem se rozjel směr pekárny, po cestě jsem si natočil z popelníků na dvě cigára, a než byste řekly švec, lezl jsem přes plot a kradl pečivo z kontejnéru na vyřazené kousky, alezl spět se standartním úlovkem. Proč, protože je to nejednoduší příjem jídla, který se nabýzí. Morálně je to za hranou, je to krádež za kterou se v turecku sekaj ruce. Ale aby jste si nemyslely že je to ekvivalent sámošky. Kontejnér na vyřazené pečivo je kousek za plotem, plot problém není. Ale samotný kontejnér je zamknutá železná krabice, na které čas od času vidím nové návary železných překážek. Jediný možný vchod je tydy škvírou pod vraty kudy se protáhne jen velmi štíhlí člověk. A to já jsem, a s trochou nadsázky mohu říct že jeden ze sta lidí který se tím otvorem protáhne. Tedy pro ty co tento návod považují za univerzální způsob jak na koláče bez práce, říkám dopředu zhubněte. Osobně mám BMI 18.81 :)) A teď spět k tématu, jaké že to bylo? Řekneme že 8hodin, člověk prospí a zbylou část dne prožije produktivní čiností. V naší, nebo lépe řečeno v mé je tato činost ohodnocena penězi. Peníze nejsou nic jiného nežli ekvivalent práce, kterou vykonáváme pro někoho kdo peníze má. Tedy logicky se vyplatí pracovat pro někoho kdo má hodně peněz, ale tak tomu nemusí být. I ten člověk co peníze má je musí někde vzít. A pokud půjdem na konec řetězce, někdo peníze musí vyrábět. Ale samotná výroba peněz, není tak nákladná. Řekněme že vyrobit milion korun, prostě nestojí milion. Tak co tedy dává penězům nominální hodnotu? Žeby zákon? Jak se na bankovkách píše ,,padělání se trestá zákonem,,.Pokud nechcete vykrást sámošku, nebo si peníze začít tisknout, bádánípokračuje. Zákony, vytváří politici. Na vrcholu hierarchie politické smetánky sedí prezident. A po něm premiéři. Jednomu z nich se říká ,,ministr financí,, ano to je ten člověk co nepřímo zotpovídá za rozdělování peněz ze státní kasy. Ale co když, s tím nesouhlasím a své peníze nenávratně znehodnotím, a proč bych to dělal? Například proto že nechci aby měly peníze takovou schopnost jakou mají, to protože z dlouhodobého hlediska trpí inflací. Tedy čím více oběživa přijímám, tím více se ho musím zabavovat, tím více ho přijímat. Ale cokdyž v tom nevidím žádnou budoucnost? A pálení peněz je příliš náročné. Mohu vyvynout novou měnu. Ale proč bych to dělal? Když mohu práci vyměnit přímo zboží, které si za ně pak koupím. Nebo se mohu přímo podílet na výrobě zboží, které chci koupit. Proč si kupovat chleba, když pokud si koupím potraviny, a chleba si upeču sám, získám jeden chleba zdarma. To samé mohu udělat s potravinamy, pěstováním žita, slepic, výrobou kvasnic. Na konci těchto procesů se stává člověk naprosto nezávislý, a jeho poptávka po chlebu je vždy v rovnováze s nabýdkou. Jde jen o to se rohodnout. To samé platí i pro výrobní pomůcky a zdroje. A nakonec alternativní řešení. Což je jen popisek přirozených procesů, kdy na cestě poznání. Pečete v troubě do které jsou dostupnější zdroje, a plyn, nebo elektřinu nahradíme, ohněm ze dřeva. A výsledný produkt můžem nabýdnout k obchodu, fomou směnného. Opět se tak vyhnem použitím peněz. Teˇuž je to očividné, po snahách se definovat jako občan neobčan. Občanství je nescizitelné, ale cokdyž ho nechcete? Nejsem proti státu čr, už mě dávno nebaví poukazovat na ty drobné vady které tento systém hizdí, ale nebudu to dále rozebírat, jelikož už to bylo řečeno. Ano je to tak, i toto je řešení. ,,Peníze nepoužívat,, Vytvářet vlastní produkty. Vlastní hodnoty, které se tím stávají platidlem. A pokud vytvoříte přebytek, a vaše momentální poptávka je naplněna. Vždy je možnost se o své přebytky podělit, stejně jako o návody a pracovní postupy. Ale jen ve skupině lidí, kteří s takovými principy souhlasí.

Paradoxně by přirozený přístup k drogám , měl za následek. Žádný vídělek pro kohokoliv. Tím padem by to nemohlo být trestné. A žádný člověk by je nikdy neprodával, protože by k tomu neměl žádnou motivaci. Jediní kdo by to odsral, jsou feťáci závislí na heráku. A pro toho by pak nemělo cenu krást, protože by sice v bazaru dostal za telku prachy ale jelikož by drogy byly dostupné jako toaleťák na veřejných záchodcích. Nebyly by nutností. Jeho, nebezpečné chování se z veřejného stává osobním, a uživatel dříve či později idividuálně dojde k závěru že závislost omezuje i samotné užívání drogy. Bohužel stejná závislost vzniká i v případě ,,závislosti na cizím stachu,, nebo li ,,nemoc z moci(z nadbytku),,. Který je přímo závislí na závislích lidech. Vzniká tak piramidový systém, nazvaný jako hierarchie, který většina společnosti respektuje jako definitivně pevný a neměnný. Proto máme prezidenta toho jednoho, může, kterého známe jménem a víme jak vypadá. A opak bezdomovec, kterého znát jménem nechceme, a bojíme se že skončíme jako on. Paradoxně je to jen pocit, který bezdomovec nemůže cítit, nemůže mít strach z toho že skončí na ulici, protože na ní je. Takže strach můžete mít jen z toho co se stane, z toho co už se stalo mít strach nelze. Na konec i strach ze smrti nemá ani svůj význam. To že zemuřu je jisté. Tedy strach lze míti pouze, vzhledem k budoucnosti. A to v čase od teť po smrt. Bohužel vnímání času je velice suběktivní věc. Kterou lze také vnímat jako vzdálenost z bodu a do bodu b. Nebo se dá vnímat jako pocit, který lze řídit, popsat a znovunavodit, pod názvem výrovnaný, zdravý.