Paradoxně by přirozený přístup k drogám , měl za následek. Žádný vídělek pro kohokoliv. Tím padem by to nemohlo být trestné. A žádný člověk by je nikdy neprodával, protože by k tomu neměl žádnou motivaci. Jediní kdo by to odsral, jsou feťáci závislí na heráku. A pro toho by pak nemělo cenu krást, protože by sice v bazaru dostal za telku prachy ale jelikož by drogy byly dostupné jako toaleťák na veřejných záchodcích. Nebyly by nutností. Jeho, nebezpečné chování se z veřejného stává osobním, a uživatel dříve či později idividuálně dojde k závěru že závislost omezuje i samotné užívání drogy. Bohužel stejná závislost vzniká i v případě ,,závislosti na cizím stachu,, nebo li ,,nemoc z moci(z nadbytku),,. Který je přímo závislí na závislích lidech. Vzniká tak piramidový systém, nazvaný jako hierarchie, který většina společnosti respektuje jako definitivně pevný a neměnný. Proto máme prezidenta toho jednoho, může, kterého známe jménem a víme jak vypadá. A opak bezdomovec, kterého znát jménem nechceme, a bojíme se že skončíme jako on. Paradoxně je to jen pocit, který bezdomovec nemůže cítit, nemůže mít strach z toho že skončí na ulici, protože na ní je. Takže strach můžete mít jen z toho co se stane, z toho co už se stalo mít strach nelze. Na konec i strach ze smrti nemá ani svůj význam. To že zemuřu je jisté. Tedy strach lze míti pouze, vzhledem k budoucnosti. A to v čase od teť po smrt. Bohužel vnímání času je velice suběktivní věc. Kterou lze také vnímat jako vzdálenost z bodu a do bodu b. Nebo se dá vnímat jako pocit, který lze řídit, popsat a znovunavodit, pod názvem výrovnaný, zdravý.