a další den

Někdy mám pocit, že ta smrt, ten konec, bude moje vykoupení. Včera, možná to bylo předevčírem jsem zažil jednu z nejhorších bolestí vůbec. Jelikož už delší dobu užívám setralin. Nejvišší dávku, možná to s tím nesouvisí. Ale prostě skřípu zubama, proč? Já nevím, domívám se že je to setralinový sindrom, při kterém nekontrolovatelně skřípu zubama, z čehoš mě začnou časem bolet nejen zuby ale celá hlava. Nemůžu se ani pořádně najíst, né že by se tu našlo něco dvakrát lahodnýho. Ale když nezvládám bez bolesti ani sirovátku, je dost těžké si vybrat. Je dost těžké cokoliv protože v jednom kuse, prostě neustále cítím bolest. Máma mi radí ať jdu k doktorce, že to je kvuli osmičce, jenže ta mě bolí jen čas od času, a vlastně je i dobře že to tak je. Lidi si dneska, nechávaj vyoperovat špatně fungční orgány, jen pro to že je trápí. Najednou, teť a teť hned to budou řešit. A já si říkám, proč asi ty orgány i třeba slepí střevo, nebo mandle, k čemu sou. A i samotná bolest, tu je právě proto aby nám tělo zdělilo že je něco špatně. Takhle se zdá že je to jen životní styl, který jsme ochotni přijmout jen pro to abychom, se mohly dál bezcitně věnovat našim kratochvílím u bůčku s hořčicí, vždyť to je to oč tu běží. Mít se dobře i za cenu, ořezávání našich smyslů, ktré nás varují před špatnou životosprávou. Když se pak jeden pídí odkud vítr vane, nestačí se divit k jakým řešením jsou lidé ochotni přistoupit. To není jen špatná životospráva, to je všechno co si jeden dokáže představit od A do Z. Ani nevím kde začít, na co vlastně pukázat. Už mě ani nebaví přizpívat do diskuzí svou do mlýna. Protože mám takový pocit jako by už bylo vše řečeno. Všichni víme kde je chyba, všichni víme jak jí napravit, tak proč někomu znovu a znovu odpovídat na něco co už bylo zotpovězeno. Zaplaceno za to nedostanu, tak proč trávit čas něčím co začíná smrdět zbytečností na sto honů.