název přízpěvku sy vymysli sám

Takže, výstava stála za prd, jak jsem předpokládal. Byly to jen samý stánky se svými produkty, asi tak jako v paládiu. Kvuli dřevěný vařečce za 19,- se tomu nemusí říkat výstava. Trochu mi to nedalo, a pořád přemýšlím nad tou situací na ukrajině. A pak mě to došlo. Vždyť celá USA byla osídlena formou kolonizace, při které zemřelo 10milionů původních obyvatel. Jak si může jakýkoliv zástupce Ameriky, podporovat demokracii když celé usa není nic jiného než 700let stará okupace. Copak oni zapoměly? Nepotřebuji se vyhnout vám, ale tomu já na ktereho jste si zvyklý. Sice mi nějak paměť přestala fungovat, jsem unavený, ale přes svoje myšlenky neusnu. Takže tu dneska budu sedět a psát a snad na konec vyčerpám všechnu tu mentální sílu, která mě nutí poslouchat ten nekonečný zástup keců. sen se skřítkama a vilémova sms Ještě teť jsem dost zmatený, abych rozeznal sen od skutečnosti. Jo a ještě tu část se skůtrem, moc hustý sny. Tedy, se skůtrem: znáte jak ty sny začínají... jedu na skůtru, jako obvykle pěkně šetřivě. Doprdele snad to nezapomenu musim zalejt kytky. Takže, byly jsme tam já,máti a pavel. Asi jsme jely někam na vílet či co, vím že jsme jely v tanku, v takovém malém jako by osobním. Pak tam byl ten dům, rozhodly jsme se ho prohledat, a najednou tam byla i andrejka, nevím proč ale prohledávaly jsme ho po tmě, a pavel najednou zmizel. Když se konečně rozsvítilo, máma i andrea byly polonahý, což mě trochu vzrušilo. Hledaly jsme dál, a našly jsme tajný úložný prostor, byly tam takové drobné cennosti skoro až magického charakteru. Samozdřejmě mě napadlo ,,kolik za to asi dostanu v bazaru, nebo jakou to má hodnotu a hned jsem hledal co je ze stříbra či zlata. Po chvíly hledání jsme našly tajný vchod, do rozsáhlých prostor, byla to něco jako hospoda, všude seděly skřítkové a chlastaly, pavel byl mezi nima a bavil se. Tak jsme si přisedly a chlastaly s nima. Když jsme se ráno probraly, chtěly jsem zpět ale ten vchod byl zablokovaný nějakou zmrzlou vrstvou. A další východ byl, na vrcholku hory v jiném světě. Pavel to zkoušel slézt, a uklouz. Naštěstí spadl jen pár metrů, ale asi si dost ublížil, měl jsem opravdu strach. Na konec jsem to slezl já, dole byl vidět domek kde určitě někdo bydlel, a tak jsem se vydal tím směrem, skrz dost strašidelný les, hodně jsem potkával takové umaštěné pytle, a hrozně jsem se bál co v nich uvidím. Na konec jsem se dostal k tomu stavení, a byl tam skřítek co věděl co se mi stalo a chtěl mi pomoc. Jenže otevřít spět ten otvor mohl jen takový zvláštní skřítek, něco jako batole. Musel jsem ho urást, a běžet zpět dřív než to zjistí. Samozdřejmě to zjistily a brzo me dohnaly. A tak jsem ho nechal ležet na zemy a utíkal co to dalo zpět na tu horu. Když už jsme tam byly dost dlouho, skřítkové si nás tam našly, ale zpátky do našeho světa nás pustit nechtěly. Čirou náhodou jsem něl u sebe malou atomovku a začal jsem jim vyhrožovat že pokud pustím jističe tak to bouchne, a pustil jsem jim tv s náhrávkamy výbuchů aby věděly co se stane. Pořád na to jen koukaly a nic se nedělo. Tak jsem přitlačil, a říkám jim že pokud nás nepustí do 4minut. Že to odpálím. Když už zbývaly jen minutaapůl, rozloučil jsem se s pavlem a mámou(andrejka už tam nebyla)asi mi to přišlo dost úchylný nebo co)a vrátil a dal skřítkům cennosti které jsme našly. Najednou se začalo něco dít, skřítkové začaly komunikovat a na konec asi 10vteřin pře odjištěním, otevřely zpět průchod do našeho světa. Na konec jsme se s nini loučily jako s přátely, a oni nám vysvětlili že to celé byla jenom zkouška. A pavel nasedl do toho tančíku, a začal radostně jezdit po zahradě těch skřítků, bohužel nedával pozor na jejich záhonky. A tak později když už jsme měly vyrážet, tak pavel přišel s takokovým střepem v ruce a povídá, tohle udělaly skřítkové s naším tankem, deme pěšky. A teť krátce se skůtrem, jedu po silnici, a zamnou auto ,tak se snažím jet co nejrychleji, ale cesta se začala taknějak zužovat a klikatit, hrbolatit, keř, pařes a letim vzduchem. Byl jsem pěkně nasranej, a přemýšlel zda někam zavolat, že tohle není normální. Ten osobák co jel za mnou též havaroval, ptal jsem se ho jestli to bude hlásit a on povídá že má havarijko že mu je to fuk, ale že zavolá polici že tohle na silnici nemá co dělat. Já se někam vytratil projet skůtra jestli na něm můžu vůbec pokračovat. Když jsem se vrátil osobák byl prič...