trip přes Německo do Holandska a zpět

...dnes je to přesně osm dní, co jsem se vrátil z bláznivé cesty. Začalo to tedy tak, 17 listopadu na Hradčanském náměstí, sedím na lavičce a motám blantíka, když v tom se dám nezávazně do hovoru s človíčkem (dále jen brambůrek). Někde v tu chvíli se narýsovala myšlenka cesty do holandska a stopem. Odjezd nastal, 23.11.14 ve 22:29 ,kdy jsem se probudil do vzácné chvíle a rozhodnout o osudu osmi následujících dnů. Jít si lehnout a prokračovat ve spaní, nebo si obout boty a vyrazit. Ale co ten sen? Co ten sen, kdy se probudím do noci a za okny vidím válku. Nejspíš si během noci někdo hrál se zábavní pirotechnikou, a mě se pak zdál takovejhle sen. Nasazuju, svoje hasičské boty a přemýšlím jestli je vhodné, si na tréning tahat činky z domova, protože jedna bota váží 1,3kg. Vyrážím, na hlaváku utrácím stopade za lístek do ústí, který mi průvodčí zapoměla zkontrolovat, jelikož jsem čadil z kupéčka a pohulil si celej vagon. V ústí, na výpadovku, směr Drážďany, Liebzig, hannower. A3, A12. Tady lehce schrupnout, a bejt ráno redy to goo na stopa. Ve třech to stálo jasně za vyližprdel. Ano na konec vyrážíme ve třech, já, brambůrek a pudr. Brambůrek, zkušenej traveler se jako první dělí a jde po dálce směr drážďany. Uvidíme se za dva dny. Já a pudr jsme nakonec také vyrazily po dálnici vtříc novým zážitkům, asi po 5ti kylákách chůzí, nás zastavují policisti a informují nás o důležitosti vyhlášky, která nám zakazuje stopovat na dálnici. Vyrážíme proto novou cestou, na dálnici kašlem. Asi po věčnosti chůze, po silnici kde se sotva vešly protijedoucí auta, stála klasická obytná dodávka, mergl? A u něj hubenější pán, takovej hipík českej. No a ten nás svezl, na hranici s německem, odkud pak jsme šly opět pěšky až do nejbližžšího maloměsta. Ikdyž v německu se vzdá že je všechno jedna velká vesnice čas od času město. Já už si ani nepamatuju, jak jsme se dostaly do Drážďan, ale už byla tma, další noc kterou jsem spal tak hodinu, strašná kláda mi spát nedovolila. Ráno se vyrazilo do centra na jídlo a občerstvení, a čumendo. Odpoledne, vracečka na výpadovku. Po hodince stopování jsme se strategicky rozdělily pro zvíšení úspěchu. Nakonec jsme stoply německého instalatéra, bylo to treošku nefér stopování, a tak Pudr využil chvíle překvapení a už seděl v káře semnou. První německá benzínka, hajzlíky s turniketama, a automatická záchodová prkýnka, povětšinou za 50centů. pokračování příště....