Když čas nemá chuť na hmotu

Cože, co to je za titulek, ten je tak hrozný. Ale byl z patra, a je můj. Dneska už jsem unavený, kdybych mohl kliďo bych umřel. Jenže každá mince má rub i líc. Stejně tak koukáš platit, zapomínáš na rub a líc. Nekonečná sekvence opakování, jednoho rytmu, zvuku, vybrace až po ty složité a komplikované vzorce. Stejně je nakonec dobré vrátit do těla. Stejně jako je dobré přizpívat na facebook. Stejně jako je dobré, dobro může být zlé i zlo. Karma, a základní znaloti medicíny. A hlavně můj pocit, chtít utéci, skombinovaným, s pocitem být tady a teť. Vytváří nekonečný sled, konzumních myšlenek. Odcizení, izolace, meditace. Veškterou negaci, zasaženou, vtřebám, do kolena. Znamená to že e můj mozek snaží nahlednout do budoucnosti lpěním, na minulosti. Taky tu docháží k poměrně zajímavému fenoménu, zdravého stravování kombinovaného se zdravým rozumem. Pravda ,při extremním zatížení reality, klidně zblajzneš jídlo z odpadkáče. Stejně jsem se už 5dní nemil tak co. Vždycky se najde důvod, meditace, alokace Ujíždět si na vlně Tvářit se nevině, v potravině éčko ty chabý bečko... Stačí se zamyslet, a je to všechno vylitý