toho času jsem přemýšlel, co bych mohl dělat a co ne. Seděl jsem tam venku a přemýšlel čím svět udělat lepší. S mobilem, připojeným na internet. Skutečnost že mohu, být kdekoliv a sdílet život. Pocity, informace, něco nevýslovně skvělého se na mě valilo z monitoru, a já si přál archivovat svou stopu, s poselstvím, a zjištěním že někam směřuji. Jak mi bylo, když se lidé hádají. Jako smrt. Která přijde v šoku.Ten ďivoký pulz. Když mašina kouše. Divný představy, kam před strachem můžeš utéct. Duležité je to ceůé nějak rozvinout jsou tedy dva někdo to chápe hned