archont

Začnu pozdravem, řekla mysl. A ruce vytukaly slovo. Vždy když udělám nějakou kardinální chybu ve svém životě na konec se hájím slovy: ,,jsem jenom člověk,,. I teť se chovám jako blbec, když si bláhově myslím že má slova budou vyslyšena. Když jediné co dělám každý den je že ráno, raději ráno, přijde mi to přirozenější vstanu. Probudím se, v 5-6hod, podle letního slunovratu se zapne spínač bio zářivky, pod kterou se zelení a bliští skunčíci. Řízkárna a matkárna v jednom. Někdy mě to světlo probudí, někdy už svítí když se proberu. Zároveň přichází doba na prášky, protáhnutí a džointa. V sedm hodin, se zapne ,,skříň,,. Tady jsou okna pouze na západ. Ráno tu slunce uvidíte maximálně z odrazu okna protějšího paneláku. A tak si o východu slunce můžete nechat zdát, nebo si zařídit vlastní. Pohledem do toho oslnivého světla ze sodíkové výbojky, mě vždy pozitivně probudí. Starost o kytičky, dodá mému tělu pohyb... V místních skupinách Labor Party se kladou otázky jako: Kde pracuješ? Kde bys rád pracoval/a? Co ti v tom brání? Kolik si vyděláš? Kolik vyděláš svému zaměstnavateli? Odkud se berou peníze tvého zaměstnavatele a kam putují? Kam putují tvoje peníze? Existuje na tvém pracovišti demokracie? Jak jsou vybíráni řídicí pracovníci/pracovnice? Můžeš na pracovišti mluvit svobodně? Můžeš se sdružovat s ostatními? Taková témata je důležité také projednávat veřejně, při shromážděních a demonstracích, protože to pomáhá společnému rozpoznávání pravdy o práci a o penězích v tomto systému. Podobně se dají zkoumat i další důležité problémy společnosti.